Loučení se svobodou

července 24, 2016

Hen party, Goodbye party, rozlučka se svobodou, loučení se svobodou a mnohé další. Spousta označení, ale jedno mají společné - pořádně se rozloučit se "svobodou". 

Podle starých tradic probíhalo loučení se svobodou nejpozději týden před svatbou, ideálně však den předem, což my si teda nedokážeme představit. Rozlučka den před svatbou sloužila hlavně k vyhánění zlých duchů. V dnešní době bere každý rozlučku jinak. Někdo jí tak využije k pozvání všech svých nejbližších přátel, aby společně strávili den a noc, někdo rozlučku využije jako záminku zajít si s přáteli do striptýz klubů, přičemž se může pořádně střískat. V následujících řádcích vám nastíníme, jak probíhaly ty naše rozlučky. Můžete se tak případně nainspirovat, poučit, či si jen tak počíst.


Kdy?

M: Já jsem se chtěla alespoň lehce přiblížit k tradicím, a tak jsem rozlučku zorganizovala na týden před našim dnem D. Plánovat jsem začala cca měsíc před a pořád jsem nevěděla, jak rozlučku pojmout. Důležitá pro mě byla hlavně přítomnost mých nejbližších kamarádek, a tak když skoro všechny potvrdily účast, začala jsem hledat inspirace na pinterestu. Šerpy a korunky mi přišly neoriginální, ale nějaké označení to prostě chtělo. Začala jsem přemýšlet nad tričky. Nakonec jsem ale skončila u připínacích placek s textem "rozlučka se svobodo(vo)u" v barvě starorůžové, které mi rychlosti blesku do druhého dne vyrobila Plackovna.cz.


L: Já termín své rozlučky naplánoval čistě ekonomicky. Jelikož mám spoustu přátel mimo Prahu a svatbu jsme měli ve slezské Lhotě u Opavy a rozlučka se měla odehrávat v Praze, tak hrozilo spoustu cestování a výdajů v rámci jednoho měsíce. Rozlučku jsem tak uspořádal měsíc před svatbou. Ničemu to nevadilo, kamarádi nebyli švorc a párty mohla začít.

Jak?

M: Moje svědkyně, na kterou jsem se při plánování rozlučky spoléhala nejvíc, trajdala někde po světě a já chvílemi dostávala pocity méněcennosti, na celou rozlučku jsem se tak chtěla vykašlat. Ve výsledku jsem se ale stejně nejvíc těšila na přítomnost mých kamarádek, a tak jsem starosti s plánováním hodila za hlavu.

L: Opět se k plánování události osvědčilo založit událost na facebooku. Upřímně si nedokážu představit, jak to probíhalo před vynalezením internetu, protože komplikace tady byly a budou vždycky. Naštěstí žijeme v době, která je na organizování jednodušší, a tak se to celý hezky a jednoduše naplánovalo. Vše se odehrávalo u nás doma. Charlie dostal motýlka, stoly se naplnili všelijakým pitivem a jídlem, z televize hrál soudtrack suits a byt byl připraven na návštěvu testosteronu. To byt ale ještě netušil, že ráno bude k nepoznání.

Občerstvení?

M: Jako občerstvení jsem připravila jedny jednohubky s lososem, ředkvičkami a sýrem a druhé se sušenými rajčaty, kozím sýrem (mozzarellou) a bazalkou (tady jsem hooodně improvizovala, ale měly  úspěch). K pití jsem měla nachystaný Aperol Spritz (teď se dá sehnat i pod 300 Kč láhev) se vším všudy, pěti litrový bag in box kvalitního italského vína, v záloze jsem měla i domácí slivovici od Svobodů a dostatek nealka. Párty tak mohla začít.

L: K zakousnutí jsem si vymyslel mini hamburgery v domácí bulce. Přípravu jídla jsem nechal na chvíli před samotnou událostí, a když mi těsto nevykynulo, tak začal mírný stres a panika. Nakonec jsem běžel pro pečivo do obchodu. Jen co jsem přišel, tak jsem zjistil, že těsto nakonec krásně nakynulo a mohl jsem začít péct sezamové bulky. Hold těsto chce trpělivost. Zkušenost k nezaplacení. Do bulky jsem pak dal jen avokádové guacamole a osmažené hovězí placky. Snad mi tady někdo z přátel nebude oponovat, ale za mě burgery dopadly na výbornou. Co se týče alkoholu, tak hlavním hrdinou byla whisky, která tekla po litrech. Dále se chladilo několik heinekenů, kofola a mléko a pak, co kdo přinesl - whisky, whisky a taky rum.



Program?

M: Svědkyně Katka do příprav mé rozlučky mmj. zasvětila i Lukáše, a tak jsem se dočkala i 15 ti krátkých videí, na kterých Lukáš odpovídal na otázky položené Katkou ohledně našeho vztahu, jídel atd., asi víte. Skvělý nápad, moc jsme se u toho pobavily a já si přitom do poslední chvíle myslela, že žádné překvápko nebude. Když videa skončila, dostala jsem od každé kamarádky pečlivě zabalené kalhotky. Pointa byla hádat, od koho kalhotky jsou. Všechny byly moc krásné, krajkované, převážně bílé a dokonce i moje velikosti, krom jedněch, ty byly o čtyři čísla menší, ups. Když jsme všechno snědly a skoro vypily, byl čas vyrazit do víru velkoměsta. Obešly jsme pár barů a nakonec jsme skončily v James Deanovi a Harleys baru. V obou dvou barech se to hemžilo šerpami, korunkami a škraboškami. Tuto noc měly prostě pod palcem ženy.



L: Program, ten byl z valné většiny spontánní. Čekal jsem, že se doma rozjedou čilé debaty o aktuálním politickém dění, globálních problémech a trumfováním se v tom, kdo je větší gentleman. Míša byla mezitím v kině a po kavárnách. Rozlučka se však rozjela tak, že jsme museli zrušit reservé v Groove baru a pokračovalo se zvesela doma. Když došlo pivo, tak nás nenapadlo nic lepšího než to, že si skočíme čerstvé načepovat do nedalekého podniku. Otázka však byla do čeho? Se džbánkem bychom chodili tak dlouho, až by se ucho utrhlo. Každý tak vzal, co našel - někdo hrníček, druhý konvičku na čaj, dále  různé odměrky a hrnce. Naštěstí si nikdo nevšiml našeho 20 l odpadkového koše. V tomhle rozmaru jsme se shledali s Míšou, všichni patřičně společensky nadšení a s vysvětlením, že jsme reservé pro velký úspěch museli zrušit. Pokračovalo se pak stále doma a i s Míšou. Padly nějaké ty doutníčky, vypilo se všechno, co teklo a moc obdivuji Míšu, že jí netekly nervy, protože ne vždy jsme úplně zachovali společenské dekorum a sofistikované témata nahradili tématy jinými. V nočních hodinách jsme to završili tvrzením, že přeci k pořádné rozlučce také patří striptýz. A tak jsme se vydali do města do vyhlášeného podniku - Zlatý strom. Nutno říci, že to byla asi nejslabší část večera. Klub byl narvaný k prasknutí, byly zde desítky rozluček a také obrovské fronty na baru. To vše kvůli tanečnicím, které se na 15 minut kroutily, pak si na 10 s sundaly vršek a na to je vzápětí přišly vystřídat nové. Občas rozlučková klasika nemusí být to pravé a tahle návštěva byla tak úplně zbytečná. Ti nejotrlejší či spíše nejšílenější to pak v hodinách ranních nakonec ještě  zapíchli  v Groove baru. A bylo dorozlučkováno. 



Závěrem..

M: Myslím, že se moje rozlučka díky mým skvělým kamarádkám vydařila a vše dopadlo tak, jak jsem si představovala ,a za to jim patří mé obrovské dík.

L: Ráno jsem se probudil s největší lží na jazyku "Už nikdy nebudu takhle pít". Za spousty zážitků toho večera jsem vděčný a je na co vzpomínat. Děkuji všem zúčastněným, bylo to legendary. Jiné bych však oželel. Ne na všechno toho večera jsem hrdý a když už žijete ve sladké nevědomosti, tak vyjdou na povrch videa. Ale tak na druhou stranu, zážitky jsou k nezaplacení, a kdy jindy popustit své zvířecí já než na rozloučení se svobodou.





Související

1 komentářů

  1. Není mi jasné jak vysokoškolsky vzdělaný člověk (pokud se nepletu, že už máš dostudováno, Michaelo a pochopil správně, že článek psalas ty) může dělat takové hrubky v pravopise. A to jsem to ani nečetl celé, stačilo prvních pár odstavců:-). Já taky nejsem žádný češtinář, ovšem tohle jsou hrubky nad kterými by se zastyděl i žák páté třídy:-). Článek jinak, bohužel, nezajímavý.

    OdpovědětVymazat

Facebook

Instagram